Čas

4. září 2017 v 22:10 | fluttershine |  Různé
Čas plyne.

A s ním se všechno mění: barva listí, barva květin, barva aut, barva zdí, barva lidských vlasů i lidé samotní.

Ještě více než to mě ale mnohdy tíží, že čas plyne až příliš rychle. Okamžik přijde, a pak puf - je fuč a najednou je od té chvíle měsíc, ani nevím jak. Vzpomínky rychle blednou, přestože se zdá, že se to přeci nestalo tak dávno, ale počkat, on už to byl rok? Tohle se stalo vloni? Ne? Tak předloni? A co bylo mezitím?

Právě skončily prázdniny (mimochodem, vítejte v novém školním roce ^^), které pro mě byly velmi bohaté, mnoho jsem toho viděla, rozhodně jsem neseděla jen tak doma. A stejně mám stále v paměti poslední dny školy, jako kdyby to bylo minulý týden, co jsem seděla ve třídě a přebírala vysvědčení. Nevadí, času dost, ne?

Pořád odkládám věci na později, povinnosti i radosti, že později bude čas, bude volná chvilka, budou vhodnější podmínky! A pak tu věc třeba nikdy neudělám, pokud ji vyloženě nemusím udělat. Nejdu nakreslit nějaký obrázek nebo napsat příběh nebo číst knížku. Sedím u notebooku a říkám si, za deset minut, za čtvrt hodiny, až bude celá... Tím krátkým časem, který mám, plýtvám tak okázale, že z toho sama občas kroutím hlavou, ale stejně nic neměním. Možná jsem hloupá, když vím, že mám jakýsi "problém", a neřeším ho. Měl by se snad řešit postupně, pomalu, snižovat hodiny čumění, ale u mě to takhle zkrátka nefunguje. Přímé rozhodnutí a nazdar. Pokud je dobré, vydrží, pokud je špatné, nebo pokud mě táhne zpátky ke starému zlozvyku, většinou vyplyne do ztracena.

Čas plyne dál a zjišťuju, že lidi, které mám kolem sebe, vlastně vůbec neznám. Možná toho o nich vím docela dost, avšak nedokážu říct, jestli je dobře znám. Tohle opět jde postupně a času se zdá být tak zoufale málo...

Nebo je ho snad hodně? Je hodina hodně, nebo málo?
Představme si dvě situace, které si pracovně nazveme A a B.

Situace A, hodina je málo.
Setkáváte se se starým přítelem, starým dobrým známým, se kterým si toho máte mnoho co říct. Hovoříte, hovoříte, pak pohlédnete na hodinky a nervózně se zasmějete: "Jéje, mně už za pět minut jede autobus."

Situace B, hodina je hodně.
Sedíte v čekárně u doktora, před vámi několik nesnesitelně pomalých jedinců, a vy s sebou nemáte knížku ani jiné předměty, které by vás zabavily, a jediné, co můžete, je hledět do prázdna. Ostatní pacienti jsou navíc neuvěřitelně nezábavní, protože oni si knížku nezapomněli, takže sedí, čtou si a nedělají nic poutavého, nebo dokonce zábavného.

Z toho vyplývá, že to, že nic nestíháme, musí být otázkou nás samotných a naší organizace času (nebo je toho někdy prostě až nad hlavu, přiznejme si to), protože i taková zdánlivě malá veličina jako hodina se může táhnout velice dlouho.
Ještě jsem se dočetla, že se čas zrychluje, čemuž ráda věřím, protože mi to tak rozhodně připadá. Pokud je to pravda, je to na houby, ale i pokud ne, máme aspoň skvělou výmluvu.

Pokud jste dočetli až sem, obdivuju vás, protože vám vlastně celou dobu cpu svůj názor, o který jste mě nežádali, zakončím proto otázkou:

A co vy? Kolik máte času?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alda Alda | 9. září 2017 v 9:41 | Reagovat

Prázdniny utekly strašner pomalu. Už jsem ráda, že je škola.

2 fluttershine fluttershine | 10. září 2017 v 21:58 | Reagovat

[1]: Když myslíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama