Gramofon

23. května 2017 v 19:13 | fluttershine |  Příběhy
Nevím, co z toho bude, ale měla jsem dneska chuť psát. Užijte si to Smějící se




Probudil jsem se a bylo mi horko. Nebyl jsem si tak docela jistý, co je dneska za den, ale měl jsem matné tušení, že konec května. Znamenalo to tedy, že se blížila ještě větší vedra. Zadoufal jsem, že se dostanu někam, kde bude chladněji, ale vážně jsem o tom pochyboval. Proto jsem jen čekal. A čekal. Cítil jsem se, jako bych byl úplně vygumovaný. Žádné city, myšlenky se nedokázaly na nic zaměřit. Opět jsem usnul.

Vzbudilo mě až cvaknutí tlačítka. Bylo mi už lépe; pohlédl jsem za sebe a zjistil, že jsou kabely zapojeny v zásuvce. Tím se zlepšení vysvětlovalo.

Přede mnou klečela ta blonďatá holka. Stačilo se na ni jen podívat a už mi bylo jasné, co bude následovat. Měla totiž ohavně omezený vkus. Pořád dokola si pouštěla jednu desku, na které se střídaly sbory, řev a vysoké tóny. Těch tam bylo nejvíc, strašně mi lezly na nervy a párkrát jsem se i pokusil proti nim protestovat, ale nebylo to nic platné. Jen vyčistila desku, dala ji zpátky, položila na ni přenosku a mohla pokračovat. Jako kdyby si to úpění užívala.

Na cédéčkách toho zřejmě neměla o moc víc, ale aspoň tam nebylo tolik kvílení a navíc z přehrávání těchto kusů nemohl nikdo vinit mě. Viděl jsem totiž, že i ostatním členům téhle famílie její deska leze krkem.

Potom tu totiž byla druhá žena, hnědovlasá, zřejmě její matka, která naopak milovala jednu jedinou Mozartovskou desku. Občas si pouštěla i jiné klasické skladby, většinou poté, co jí tahle dohrála. Bylo to o mnoho lepší, takové neurážlivé. Měl jsem rád Mozarta, připadal jsem si při něm klidně a radostně.

Následoval malý kluk, kterého jsem vůbec nezajímal. Jako poslední tu byl pán ve středních letech, který mi vždycky věnoval všechnu péči, kterou jsem potřeboval. Jen jsem vůbec nerozuměl jeho zvyku, tedy vytahování kabelů ze zásuvky. Nemohl jsem si tak povídat s rádiem ani reproduktory nad sebou, byli všichni úplně mrtví, stejně jako já, když jsem neměl světlou chvilku, v níž jsem se ale cítil úplně příšerně. Milerád bych si povídal i třeba s kobercem nebo televizorem, ale neměl jsem na to sílu. Televizor navíc měl vypnutý přívod elektřiny, takže byl většinu času v komatu.

Ale i tak mám z toho všeho, co dělám, radost. Vím, že někteří lidé jsou díky mně šťastní, a to převáží všechny dlouhé, vysoké tóny, ať je jich, kolik chce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 23. května 2017 v 19:27 | Reagovat

A to ie dobře žes měa chut psát! :) Máš něco, čím se mžeš chlubit. :-)  :-)  :-) Kdo by něco ád nevybudoval. :)

2 fluttershine fluttershine | 23. května 2017 v 20:08 | Reagovat

[1]: Díky :-D

3 Alda Alda | 12. června 2017 v 21:52 | Reagovat

Nebyla ta blondýna náhodou Pelikánov, která poslouchala desku se svým vlastním.zpěvem?

4 fluttershine fluttershine | 16. června 2017 v 15:01 | Reagovat

[3]: Ne.
Ale jestli chceš, vylož si to tak :-D

5 BethanyGip BethanyGip | 27. října 2017 v 5:31 | Reagovat

My friend and I went camping the other day. It was a horrible experience, as he wouldn't let me sleep all night. He kept talking about random stories and cried about his sleeplessness. I totally told him to <a href=http://gamescap.com/profile/earlefinney>url</a> and deal with it.

6 AlysonMuv AlysonMuv | E-mail | Web | 29. října 2017 v 15:48 | Reagovat
7 BethanyHep BethanyHep | 15. listopadu 2017 v 18:57 | Reagovat

My friend and I went camping the other day. It was a horrific experience, as he wouldn't let me sleep all night. He kept talking about random stuff and cried about his wakefulness. I totally told him to <a href=http://www.apsense.com/article/tips-to-find-the-best-pharmacy-center-in-canadian.html>click here</a> and deal with it.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama