Duben 2017

Zákazy, příkazy, lhaní a děti

21. dubna 2017 v 19:07 | fluttershine |  Různé
Před pár týdny jsme měli vymyslet slohovku do angličtiny o výchově teenagerů a rodičích, či něčem takovém. Nejsem si jistá, jestli jsem tak docela splnila zadání, ale dovedlo mě to na myšlenku: Jsou zákazy a příkazy opravdu nejšťastnější způsob, jak vychovávat dítě? (pro rýpaly: nemám děti a sama sebe ještě považuju za dítě, taky jím podle zákona ještě jsem, takže neberte mé názory jako směrodatné nebo plynoucí z vlastních zkušeností, spíš to mám z toho, co jsem vypozorovala kolem sebe)

Nejsem si jistá, jestli mi kdo kdy něco přímo zakazoval. Samozřejmě, něco určitě ano, ale poslední dobou mi nikdo nic přímo nezakázal. Maximálně mi byly blbé nápady rozmluveny rozumnými argumenty. Nikdo mi třeba nikdy nezakazoval pít alkohol, přestože ještě nejsem dospělá. Spíše mě do toho tlačí, abych si tu malou skleničku vína dala, jen na přiťuknutí, abych si to natrénovala a nebyla pak na nějaké párty za trapáka... mně to nechutná, tak nevím. Taky pochybuju, že bych se chtěla začlenit do společnosti, která pije alkohol a netoleruje, když ho někdo nepije, že ho mají za vola. Bylo by to jinak, kdybych měla alkohol zakázaný? Chtěla bych ho kvůli tomu zákazu zkusit? Já nevím. Nedokážu to říct.
Ale vím určitě, že na mě nefunguje obrácená psychologie. Přijde táta a řekne: "Tak si tady na tom počítači hraj až do zblbnutí," nebo něco podobného. Počítá s tím, že odejdu. Blbost. Zůstanu sedět.

Ale o tom jsem tak docela mluvit nechtěla. Mám kamarádku, které je doma zakazována spousta věcí, podle mě naprostých nesmyslů, jako dělat určitý sport, protože jí to nepůjde. Jak může někdo vědět předem, že jí to nepůjde, když to nezkusila? Taky má zakázané podpatky, protože by na tom neuměla chodit. Ale pokud to nezkusí, tak se to přece nenaučí. Dovedlo ji to k rozhodnutí, že začne dělat sport tajně a bude lhát o tom, kde je. Úžasné. Přesně tam vede snaha o dítě přesně podle linek, které určí rodiče.
S tím lhaním mi to připomíná jinou kamarádku, jejíž maminka má taky dle mého mírně nesmyslné požadavky. Nemyslím si, že toho o ní vím nějak přehnaně moc, ale z mého zkresleného úhlu pohledu mi připadá, že o ní její maminka neví vůbec nic. Byly doby, kdy jí lhala i o odpadlých hodinách. Prostě jí o nich nechtěla říkat. Lži, pořád dokola, často i zbytečně. To, že mi to vadí a připadá divné, je možná způsobeno tím, že nejsem zvyklá lhát, protože mi pravda prostě připadá jednodušší, navíc mám jistotu, že se do ní nezamotám. Když už něco říkám, tak pravdu. Občas mi ale lidé nevěří ani pravdu. To už pak opravdu nevím.
Pokud bychom se dále zabývali lhaním, musíme si přiznat, že dobrý lhář musí mít dobrou paměť, aby si neprotiřečil. Pak lidé pojmou podezření, že se jedná o lež. Dobrý lhář navíc nesmí mít příliš velkou fantazii, protože pokud by nelhal, ale doslova si vymýšlel, lež bude snadno průhledná. Když se naučíte dobře lhát, splníte jeden ze základních předpokladů pro to, abyste se stali politikem, gratuluji vám.

A potom, když se na dítě něco proflákne, rvou si tito přehnaně přikazovační rodiče vlasy se slovy: "Kde jsme udělali chybu?" Já bych v tom asi viděla určitou formu potřeby kompenzace, potřeby udělat něco, co vybočuje z obvyklého řádu, což potřebuje čas od času i ten, kdo pravidla striktně dodržuje. Prostě si nemůže pomoct. Život nejde žít podle perfektně daného plánu, nebo aspoň ne toho, který si udáme sami, nebo který nám udá okolí. Jde tak žít nějakou dobu, ale v určité chvíli řád prostě porušíte, ani to nemusí být něco "špatného".

Na druhou stranu, pokud se rodiče o dítě nezajímají, může začít s drogami, alkoholem, sebepoškozováním a kdovíčím dalším, aby na sebe upozornilo. To je potom jiná situace, kterou ve svém okolí nevídám tak často, možná i proto, že nechci.

Odpovědí je tedy - překvapivě - ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA. Wow. Jedna z největších záhad Vesmíru je vyřešena díky mně. xD