9. kapitola - Asterala

6. října 2016 v 7:00 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
Na Asteralu se přilétalo dírou v jakémsi průhledném obalu kolem planety. Díky němu to tam působilo jako obrovské planetárium. Paní průvodkyně nás informovala, že slovo Asterala vzniklo spojením slov Astera (hvězda) a centrála, takže centrála hvězd.
Přistáli jsme nedaleko malého města, kam jsme se vydali na obhlídku, než se setmí a začne ten pravý program.
Architektura byla typická kopulemi a sklem. Všude, všude, všude byly skleněné stěny a všechno, co šlo prosklít, bylo prosklené. Viděli jsme toho spoustu, ale rozhodně ne všechno, a taky jsme si dali tamní specialitu, což byla jakási záhadná hmota s čokoládovou polevou. Nebylo to nic moc. Eugenova jediná starost byla, jestli je to veganské. Byl ujištěn, že ano, komplet. Měla jsem chuť si do něj začít rýpat ohledně toho veganství, protože to vytahoval pořád a v naprosto nečekaných souvislostech. ("Koukej na ten obraz!" "Beztak byl ten malíř vrah." "Co?" "Jedl maso a pil mléko.")


Sice se mi docela líbil, ale muset tohle poslouchat po zbytek života, asi bych ho zastřelila. Rozhodla jsem se však, že se pokusím, aby to stejně vyšlo. Takoví lidé o vás nestojí každý den.
V noci jsme koukali na hvězdy a byla to ta největší krása, jakou jsem kdy viděla. U nás na Zetmy nikdy nebyly vidět.
Eugene mě v té tmě vzal za ruku. Byl to chytrý tah. Kdyby to nevyšlo, mohl by předstírat, že to nebyl záměr a vůbec nechtěl chytit moji ruku.
Šli jsme potom spát do rakety. Postel jsem měla vážně pohodlnou a za pár minut jsem vytuhla.
Následující den jsme procházeli další památky a ochutnávali další speciality (jedna z toho nebyla veganská! Skoro mi to udělalo radost).
Kvečeru jsme šli vyzvednout onu Cassandru Toryovou. Byla jsem na ni velmi zvědavá, když s tím nadělali tolik povyku.
Z vysokého bytového domu vyšla drobná postava s fialovými vlasy a kufrem. Když přišla blíž, všimla jsem si, že má - ach můj bože - fialové i oči. Vlasy a oči měly ten samý nádherný fialový odstín. Celá byla neuvěřitelně krásná, úplně jako víla z pohádky. Když začala mluvit, ukázalo se, že má příjemný, hebký, melodický hlas.
Nikdy jsem někoho jako ona neviděla a vážně jsem pochybovala o tom, že ještě kdy uvidím.

Koutkem oka jsem si všimla Simona a přátelsky jsem do něj šťouchla, mrkla na něj a zašeptala: "Slintáš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama