Září 2016

7. kapitola - Alice, ty jsi klikař

29. září 2016 v 7:00 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
Hned, jak jsem vyšla z restaurace, jsem zavolala Rochelle, která s návrhem okamžitě souhlasila.
Prvním překvapením v novém týdnu byla nová kolegyně, takže jsem si mohla bez výčitek svědomí domluvit třítýdenní dovolenou.
Ve čtvrtek jsem pečlivě zabalila úplně všechno a těšila se na další den. den odjezdu, abych si uvědomila, že to bylo poněkud předčasné.
Zašla jsem proto v pátek odpoledne s mámou a sestrou do kavárny. Slíbila jsem, že jim odevšad pošlu pohled, ale nekřesťanské peníze za telefon (s nejistým signálem) utrácet nebudu. Ony na oplátku slíbily, že na mě budou myslet.

6. kapitola - Tři, dva, jedna, hádejte, co pro vás mám!

27. září 2016 v 6:00 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
Vešli jsme do příjemného lokálu, pozdravili a sedli si ke stolu pro tři. Objednala jsem si smaženou cuketu s bramborem (doufala jsem, že ne doslova) a tatarkou. Eugene si objednal veganskou svíčkovou. Zvedla jsem udiveně obočí, takže řekl: "No jo, jsem vegan. Ale nedělejte prosím ukvapené závěry a zkuste to neodsoudit, není to tak hrozné, jak to…"
Vpadla jsem mu do toho: "Já sama jsem vegetariánka, takže to chápu. Veganství bych asi nezvládla, ale určitě je to fajn."
"Samozřejmě, že je to fajn, jinak bych nebyl vegan."
"A tohle je vegetariánská a veganská restaurace a já, masožrout, si tu nedokážu vybrat, protože ani nevím, co je cizrna," usmál se Simone. Úsměv jsem mu oplatila, ale zároveň jsem i tak více soucítila s Eugenem, protože jsem věděla, jak těžké je to vysvětlovat lidem, co se pořád ptají a diví.

Ester Starling

25. září 2016 v 6:00 | fluttershine |  youtube
Zdravím vás u dnešního nedělního článku Usmívající se

Dnes bych vám chtěla představit českou youtuberku Ester Starling, která je mně osobně velice sympatická. Její tvorba je rozmanitá a jedinečná, s obvyklými fashion/beauty blogerkami toho nemá mnoho společného (i když se u ní videa na toto téma najdou, liší se přístupem a stylem).
Co o ní říct? Už nic, protože nechci být jako bulvár, který napíše: Člověk XY (777), známý předvším pro (doplňte si), který je také znám jako velký milovník (toho a toho).
Názor si udělejte sami. Já vám můžu jen za sebe říct, že je skvělá a originální (i když občas trochu šílená, ale to jsme všichni, ne? Úžasný) a její videa vám vřele doporučuji.


Jedno z jejích posledních videí, nad kterým se zamyslíte, řeknete si, aha, to vím, ale připomene vám to, že to tak můžete i doopravdy dělat.
Konec chvalozpěvů, jděte se podívat.

5. kapitola - To je on, mého srdce šampion!

22. září 2016 v 6:00 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
Sobota, 12:01, 29 minut před hodinou h, minutou m a vteřinou f. Zkontrolovala jsem svůj vzhled v zrcadle. Oči - v pořádku. Kruhy pod očima - zamaskované. Vlasy - čisté a nadýchané. Oblečení - sváteční/neformální: úzké džíny a halenka. Doufala jsem, že to bude akorát ve stylu "prostě jsem šla na oběd s kamarádem, vůbec o nic se nesnažím", protože jsem navíc stejně netušila, co bude Eugene zač.
Vyklapala jsem z domu v botkách na klínku a nasedla do auta. Cestu jsem znala, takže jsem si mohla pustit hudbu. Snažila jsem se najít něco, co by nebyla dechovka, a skutečně se našla jedna stanice s komerčním popovým odpadem.
Simone na mě už čekal před restaurací spolu s nějakým elegantním tmavovlasým mladíkem, jehož světlá kůže vedle té Simonovy opálené skoro až nepřirozeně svítila. Všimla jsem si, že Simone je neobvykle upravený: učesal si své jindy rozčepýřené blonďaté vlasy.
Zaparkovala jsem a přišla za nimi. "Zdravím," pronesla jsem neutrálně.
"Ahoj, Ali," usmál se Simone.
"Dobrý den, slečno." pronesl mladík hlubokým sametovým hlasem.
"Ali, tohle je Eugene Lavender; Eugene, tohle je Alice Chamberlainová," představil nás Simone. Potřásli jsme si rukama.

"Pojďme dovnitř," navrhl Eugene.

4. kapitola - Cože, snoubenec?

20. září 2016 v 6:00 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
"Všechno nejlepší," předala jsem mámě dárek a objala ji.
"Jé, to jsou ty knížky, co jsem si přála! To je hezké překvapení!"
No jistě, překvapení. Stejně jsem se na ni usmála.
Nakrajování dortu byla také příjemná aktivita. Byl ovocný s tvarohovo - smetanovým čímsi nahoře. Asi v tom byla želatina, jelikož to bylo tuhé.
U dortu jsem znovu narazila na Simona, který jedl dort a vypadal mnohem lépe, než předtím.
"Ali, a co, jak se má tvůj kluk?" zeptal se laškovně.
"Sime, tys zase něco pil, viď? Pořád žádného nemám," odvětila jsem a pokračovala, "co Katherine?"
"Á, moje bývalá snoubenka."
"Bývalá?"
"Hm. Už nemám snoubenku, ale zato mám snoubence!"
Zalapala jsem po dechu a udiveně se zeptala: "Co - co - cože?"
"No, dobře, snažím se dělat si z toho rozchodu legraci, ale zatím mi to nejde."
"Takže - nemáš snoubence?"
"Ehm, ne. Ale našel jsem někoho pro tebe. Jmenuje se Eugene Lavender a touží tě poznat."
"Ó, no teda! Kdy nás hodláš představit? A vůbec, cos mu o mně napovídal?"
"Jen to nejlepší, mám to u tebe. A šla by příští sobota, oběd?"
"Snad jo."
"Fajn, protože já už to domluvil."
Musela jsem se chtě nechtě zasmát. "To jsem zvědavá, co bude zač," nadhodila jsem.

"To bude překvapení," mrkl na mě a vydal se pro další dort.

Jak to funguje s psaním článků tady

18. září 2016 v 7:00 | fluttershine |  Různé
Nefunguje.

Zdravím vás u nedělního článku. Jistě jste si všimli, že jsou články vydávány hrozně brzy ráno, kdy každý normální člověk ještě spí, a ještě k tomu je to pokaždé přesně v celou hodinu. Je to samozřejmě proto, že to píšu dřív, než to vydám. Je různé, jak moc brzo. Záleží na tom, jak moc nestíhám. Slíbila jsem články v neděli, takže chci napsat na každou neděli článek, a když mě něco napadne, napíšu si to raději předem. Proč si to nenasyslit, když mám tu možnost, ne?
Je taky trochu legrační, že to píšu tak brzo poté, co jsem s tímhle systémem vůbec začala. Může se totiž velice brzy stát, že mi
a) dojdou nápady a žádné nebudou celé týdny,
b) bude každá chvilka času připadat příliš drahá na to, abych psala něco sem,
c) prostě se na to jednou vykašlu a pak se to se mnou poveze dál, takže už žádné články stejně nebudou, jako se to stalo posledně.
Nehodící se škrťte.
Je velký kontrast, co jsem psala letos, loni a co ještě rok předtím. Ukazuje mi to, že za rok 2014 tu je 137 článků, kdežto za tenhle rok jen asi tak dvacet. Vůbec nechápu, co jsem psala, že je toho tolik. Asi se na to podívám a potom toho budu litovat, protože vždycky, když si po sobě něco čtu poprvé, je to strašně super, a když si to čtu po pár letech, přijde mi to jako největší zhovadilost vůbec. Myslím, že to tak máme všichni, ale já nejsem výjimkou.
Někdy je to také tak, že si to po sobě přečtu, usoudím, že je to blbost, ale stejně to vydám. Později si ťukám na hlavu a někdy to mažu.

Upřímně řečeno nevím, co způsobilo, že tu od dubna nebyl až do začátku září žádný článek, protože vím, že jsem nějaký čas měla. Investovala jsem ho do takzvaného nicnedělání, jenom proto, že jsem mohla (a stejně se mi nic jiného dělat nechtělo). A možná bylo jedním z důvodů i to, že sem stejně nikdy nikdo nechodil, a pokud ano, nezanechal tu prakticky žádné stopy, podle kterých bych mohla usoudit něco jako: "Jo, líbí se to, má smysl to dělat, psát sem ty články, ať už o čemkoliv." Měla jsem blog, na který chodili lidi, co nechávali komentáře, převážně pozitivní, ale potom jsem změnila obsah, oni odešli a já se přestěhovala sem.

Obdivuju lidi, kteří jsou schopní napsat článek každý druhý den klidně i několik let po sobě. Klobouk dolů před vámi. ^^

3. kapitola - Proslov

15. září 2016 v 6:00 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
"A jéje, je to tady," zamumlala jsem. Simone do mě šťouchl: "Ale no tak."
"Děkuju vám, že jste přišli na moji oslavu narozenin. Dáma neříká, kolik jí je -"
"Čtyřicet dva," zašeptala jsem.
"Takže ani já to nebudu říkat. Dovolte mi nyní, abych vám představila jednoho velmi speciálního hosta - Simona Lawrence!"
Simone zrudl jako rajče a přistoupil k ní, jelikož na něj '' velice nenápadně" pokyvovala.
"Ehm, to jsem já," zakoktal.
"Simone je syn mé kamarádky - nejvěrnější kamarádky - Anny, která tu s námi z jistých důvodů dnes není. Tak jsem pozvala alespoň Simona. Znám ho od doby, kdy ještě neuměl chodit na nočník a Anna ho krmila dětskou výživou. Byl s tím rozblemcaným hovězím na bradě tak roztomilý! Jaké to krásné vzpomínky!"
Simonovo pětadvacetileté já tam stálo a vypadalo, že jeho těžce nabytá důstojnost se propadla někam do dětské židličky. Máma na něj mrkala, ať něco řekne.
"Chtěl bych paní Chamberlainové velice poděkovat za pozvání. Doufám, že vás nezklamu a budu takový host, jakého jste chtěla, když jste mě zvala."
"Drahý chlapče! Nemohl bys být lepším hostem, než jsi!" zvolala afektovaně a mocně ho objala. Odpotácel se z jejího objetí zpátky za mnou a notnou chvíli nic neříkal. Tak jsem ho jen poplácala po rameni a řekla mu, že to zvládl naprosto dokonale.

2. kapitola - Zachovej chladnou hlavu a všechno bude v pořádku

13. září 2016 v 6:00 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
"Pro všechno na světě, co budu dělat?" pomyslela jsem si a složila hlavu do dlaní. Když jsem zase vzhlédla, auto bylo na svém místě a sestra se na mě široce smála.
No jistě.
Rozrazila jsem dveře a zakřičela na ni: "Tak jsi normální? Tady zapínat neviditelnost? Teď? Když jsme v takovém skluzu? A když jsme ti navíc řekla, ať na nic nesaháš?"
"No tak promiň, netušila jsem, že ti to tak moc vadí," zašklebila se.
Sedla jsem si a bouchla dveřmi. Nastartovala jsem a už neřekla ani slovo. Od té doby, co sestra zjistila, že mé auto má tlačítko na neviditelnost, zapínala je v těch nejblbějších chvílích. Sice bylo neviditelné, ale stále hmotné, takže do něj mohl kdokoliv narazit. Proto se na auto s neviditelností dělal speciální průkaz - ověření, způsoby používání, zkoušky, papíry s mnoha pravidly a vysoké pokuty za jejich nedodržování. Později by to vedlo k zabavení auta. Něco takového jsem si opravdu nemohla dovolit.

Lucy Hale (myslím, že podruhé)

11. září 2016 v 6:00 | fluttershine |  Obrázky
Dnes přidávám jeden obrázek z letošního léta, který naživo vypadá o dost jinak, ale momentálně nemám dostupnou techniku k tomu, aby to bylo lepší...naživo je tmavší. Jo, a to dole, to jsou moje iniciály, kdybyste si říkali, že jsem to ukradla. Lidi, řekněte mi, proč bych měla něco takového krást? :D To už bych radši ukradla něco, co bude mnohem, ale mnohem realističtější a profesionálnější...mimo to, já nekradu.


1. kapitola - O několik měsíců dříve

8. září 2016 v 6:00 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
"Héj, pospěš si!" zavolala jsem na svou malou sestřičku Liz. No, malou. Je jí sedmnáct, mně o pět let víc, takže pro mě bude už vždycky moje malá sestřička.
"Však nehoří," usadila mě a prohrábla si husté rezavé vlasy. Spíše se o to pokusila, prsty se jí do nich bezmocně zamotaly.
"Ale mamčina narozeninová oslava je už za dvě hodiny a my ještě nemáme dárek…takže žádný důvod k panice, že jo."
Nechala to bez odpovědi. Povzdechla si. Povzdechla jsem si také, bylo mi jasné, že by byla raději kdekoliv jinde.
Vešly jsme do obchodního domu. Z každého obchodu se linula jiná hudba, do toho řvala z reproduktorů v hlavním prostoru nějaká strašná zpěvačka a ani návštěvníci, kteří si mezi sebou hlasitě povídali, protože kdyby mluvili potichu, neslyšeli by se, tomu nijak nepomáhali. Vždycky jsem tahle místa nesnášela, ale co naplat, bylo tu všechno, co jsme potřebovaly.
Nejprve jsme se vydaly koupit dvě knihy, které si máma přála (nebo jsem v to alespoň doufala), a když si i Liz něco vybrala (nedokázala opustit knihkupectví bez toho, aby si něco koupila), zašly jsme pro kytici. Rozhodly jsme pro růžové a bílé růže.
"Proboha, to už je tolik?" pohlédla jsem na hodinky. Musely jsme se stihnout upravit a hlavně dorazit domů za půl hodiny. "Ještě štěstí, že umím řídit, autobusem bychom se vláčely sto let," pomyslela jsem si a sešlápla pedál.
"Zapomněly jsme víno," ohlásila mi Liz.
"No jistě, já to věděla. Zastavíme tady, hned jsem zpátky. Hlídej zatím auto a hlavně mi tu na nic nesahej."
"Já přece…" chtěla se vykrucovat sestra, ale neposlouchala jsem ji. I tak jsme už byly ve skluzu.
Vstoupila jsem do vinotéky, pozdravila a vybrala mámino oblíbené víno. Pan prodavač vesele pomrkával a trval na tom, že musím maminku pozdravovat a popřát jí za něj všechno nejlepší. Svatosvatě jsem mu to slíbila a rozloučila se s ním.

Venku jsem se rozhlížela po svém autě, ale bylo to jasné už na první pohled: zmizelo.

0. kapitola - Návrat domů

6. září 2016 v 6:00 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
(Aby nevznikly zmatky, píšu v první osobě z pohledu Alice.)


"Ne, prosím. Zavři oči. Musíš mi věřit," zašeptala mi Cassandra. Neposlouchala jsem ji. Oči jsem nechala otevřené, zvedla jsem se ze sedadla a vyrazila k okénku rakety.
"Ne," řekla znovu a skočila mi do cesty. "Alice, no tak. Sedni si a zavři oči. Tohle nemůžeš vidět."
Obrátila jsem oči v sloup a trochu drsně ji odstrčila. Při pohledu z okna mi došlo, proč nechtěla, abych to viděla. Ruiny, které kdysi bývaly městem, byly plné popela.

"Ali, je mi to tolik líto," bylo to poslední, co řekla, než jsem se nahlas rozbrečela. Tyhle ruiny totiž bývaly mým domovem.


(Obrázek je můj, někdy ze začátku tohohle roku; jen jsem si říkala, že je to tématické, dát sem oči, když vidíme kousek z budoucnosti a také Alice něco spatřila)


Mluvící balík

4. září 2016 v 7:00 | fluttershine |  Knihy
Gerald Durrel - Mluvící balík

Nový příběh! (pár slov úvodem)

3. září 2016 v 22:20 | fluttershine |  Dovolená na sedmi planetách
Ahoj všichni!
Dostala jsem nápad na příběh, který je zveřejnitelný, protože není ujetý nějakým špatným způsobem, jako moje příběhy občas bývají. Nemám ho ještě vymyšlený do detailu, ale část mám, takže hurá!
Nový díl bude vycházet pokaždé v úterý a ve čtvrtek. Možná ho budu dávat i na svůj wattpad, a to ve stejné dny.

Bude o dívce jménem Alice, která žije na planetě, která je v mnohém podobná té naší, ale existují v ní jisté technické možnosti, které my nemáme. Se svými nejlepšími přáteli se vydá na cestu po několika planetách, aby si odpočala od práce, takže ani netuší, jak hrozná je situace u nich doma.
Jo, takhle to zní opravdu divně, ale já tu prostřední část zatím nemám tak docela promyšlenou, mám jen začátek a konec.

Pro tuto chvíli je to ode mě všechno, první díl vyjde toto úterý (6.9.).

Zatím se mějte hezky!

A je to tu ZASE!

1. září 2016 v 17:14 | fluttershine |  Různé
Zdravím vás všechny, kdo jste sem omylem zabloudili!
Koukám na to, od dubna jsem nic nepřidávala - nevěděla jsem co. Ale teď jsem ZPÁTKY! Rozhodla jsem se ale, že bych mohla přidávat každý týden třeba v neděli určitě článek, pokud bych stíhala, tak víc. Téma by bylo pořád stejné: obrázky, knížky, filmy, pokud by mě napadl nebo se mi stal nějaký příběh, tak to. Projdu starší témata, třeba mě něco napadne. Kdyby napadlo něco vás, přežijte to ve zdraví. Nebo mi můžete napsat komentář s nápadem, velice mě to potěší.
Každopádně k dnešnímu tématu, které člověk slyší ze všech stran už asi měsíc. ZPÁTKY DO ŠKOLY! Pro mě, ve druhém ročníku střední školy, je to něco tak známého a chvílemi tak melancholického, že jsem vás na to prostě musela upozornit, kdybyste si náhodou nevšimli.
Proto vám přeju do nového školního roku hodně úspěchů a splněných očekávání. A pro ty, co už nejsou ve škole, ale mají děti, které tam chodí, těm přeju pevné nervy, protože je to občas na zbláznění i pro vás.
Co mi ale dost leze na nervy je to, že nás na začátek školního roku upozorňují nenápadně i nápadně (ale většinou nápadně) všichni a všechno okolo už snad od začátku srpna. Sešity jsem si koupila až předposlední den prázdnin a nadepsala poslední den prázdnin, děkuju pěkně, dřív to mít nemusím. To vybírání mě baví, malých sešitků jsem si vybrala tenhle typ: https://img2.sevt.cz/Files/_t_/Images/51232560000_800_800_wm_fit.jpg
Mám ještě jeden s medvědem, chtěla jsem těch zvířátek víc, ale odradilo mě to, že neměly linky na popsání, co je to zač...než bych se naučila, které zvíře mám na co, byl by červen.

Co vy? Taky jste na začátku roku celí nadšení (tedy, ty první dva dny, kdy se člověk neučí), a potom se vám stejně vaše iluze o tom, jak se budete učit a budete pečliví, rozplynou hned po prvních dvou týdnech?
Našla jsem svůj článek, ve kterém píšu, jak se učím: http://fluttershine.blog.cz/1512/tipy-na-uceni-co-funguje-u-me
Jdu si to přečíst, na první pohled jsem tam viděla tak milionkrát neplatí, tak jsem zvědavá, kolikrát je to tam doopravdy Smějící se