Říjen 2014

Příběh na pokračování - tedy jeho pokračování

30. října 2014 v 16:31 | fluttershine |  Různé
S tímhle začala na svém blogu tarantule(s tou zatracenou hvězdičkou, která se mi tam nechce psát). Tady máte odkaz na její první díl - ZDE

Další nůž prosvištěl vzduchem. ,,Nemáme čas. Utíkej!" kladl jí na srdce bratr. Nemohl přece zemřít jen proto, aby to ona teď vzdala. To ne. To přece ne. Vytáhla amulet a přeletěla přes řeku. Uvažovala, jestli je tahle věcička opravdu tak kouzelná, nebo jestli to umí ona.
Oni za ní křičeli. Hodně. Moc jim nerozuměla, ale určitě slyšela: ,,Nám stejně neutečeš, prcku. My ten amulet dostaneme i přes tvoji mrtvolu!" Začali se snažit o prechod přes řeku a zatím se jim nedařilo. Tak běžela dál. Vlezla do lesa a pěkně dlouho tam bloudila. Své pronásledovatele už neviděla, a tak doufala, že zmizeli na dobro, ačkoliv o tom pochybovala. Najednou se jí podařilo vylézt z lesa ven a spatřila vesnici. Vydala se tam, aby požádala o trochu jídla a pití. Přece jen po tom dlouhém běhu a bloudění lesem...
Vesnice byla mrtvá. Začala tedy procházet jeden dům po druhém. Nebyly prázdné. Byli tam jejich obyvatelé. Všichni do jednoho mrtví. V posledním domě byl přece jen někdo živý. Malý chlapeček. S námahou otevřel oči. ,,Ty budeš ona, že? Ta, co o ní mluvili Oni. Prý je to všechno jen tvoje chyba. Mám ti vyřídit, že To chtějí a jestli jim to nedáš, budeš za chvíli poslední živý člověk na planetě. Prosím, můžeš..." náhle se odmlčel a Samantha se na něj podívala. Pohled jeho mrtvých očí hledících na ni ji vylekal.
Co má teď dělat? Když jim ho dá, zničí planetu, když jim ho nedá, budou postupně vraždit všechny její obyvatele. Vzpomněla si na slova jedné písničky: ,,Zachránit den, nebo to prostě nechat plavat? Hádám, že to vyjde nastejno."

Další díl ZDE

Kapitola 8.

28. října 2014 v 19:07 | fluttershine |  To neuděláš!
Když přišla Eleanor v pondělí do školy, Amanda tam nebyla. Když jí volala, nebrala telefon. Nebyla na facebooku, twitteru ani neodpovídala na smsky. Proto se Eleanor rozhodla zeptat se jejích rodičů. Otevřela jí uplakaná paní Outová. ,,Pojď dál." řekla jí, ještě než stačila Eleanor říct dobrý den nebo cokoliv jiného. Vevnitř se paní Outová vysmrkala a dál plakala. Amanda zbledla a řekla:,,Ehm, dobrý den. Kde je Amanda? Je v pořádku? Přijde brzy do školy?"
Paní Outová zakroutila hlavou:,,Nevím, jestli přijde do školy...ještě někdy. Zmizela. Někdo ji unesl. Doufám, že se nám vrátí."
,,Určitě bude v pořádku. Najde se a bude všechno jako dřív. "
Chvíli tam jen tak seděli a pak přiběhl pan Out spolu s Amandiným bratrem. ,,Policie ji našla." hlásili hned ve dveřích.
,,Je v pořádku? Jak se cítí?" vyskočila Eleanor. Měla si to domyslet z jejich výrazů.
,,Našli její tělo. Nemají ponětí, jak umřela. Našli ji zakopanou v pytli u jednoho domu. Vrah se přiznal, když ho několik lidí usvědčilo z toho, že ho viděli."
,,To přece není možné." vzlykla Eleanor. ,,Sbohem."
Tak odešla pryč. Ptala se na to své kouzelné mapy, a ta skutečně potvrdila, že Amanda je pitvána, aby se zjistilo, co jí udělal. Bylo to naprosto jasné i magickému laikovi, ale policie kouzla nezná, takže ji vesele pitvali až do úplného zblbnutí.
Několik dalších měsíců Eleanor ve škole jen seděla, koukala do blba a nakonec byla donucena svou třídní jít k psychologovi. Tam se dozvěděla akorát tak to, aby se o tu bolest podělila se svými přáteli, což byla v jejím případě opravdu rada za všechny prachy. Myslím, že tady můžeme pro tuto chvíli její část příběhu uzavřít, protože se stejně v jejím životě nic zajímavého neděje.

Kapitola 7. / bonusová kapitola

28. října 2014 v 18:52 | fluttershine |  To neuděláš!
Ráda bych předem podotkla, že tohle měla být původně erotická povídka pro jednu moji spolužačku, a jelikož se to -tak nějak- vymklo kontrole, rozhodla jsem se pozměnit jména a dát to sem. Jestli se na tuhle pitomost psychicky cítíte, rozbalte celý článek.

Jak jste si jistě všimli...

28. října 2014 v 11:38 | fluttershine (kdo asi jiný, heh?)
...změnilo se trochu pozadí. Barvy nejsou tak úplně podzimní a provedení není ideální...ale je mi to jedno. xD
Líbám! A.

TAG - co by bylo, kdyby

26. října 2014 v 21:02 | fluttershine |  TAGy
Ahoj, já vás vítám u TAGu co by bylo, kdyby....
Co by bylo, kdybys byl/a na jeden den v kůži opačného pohlaví?
Totální den paniky.
Co by bylo, kdybys měla jen jedno přání?
Přála bych si víc přání.
Co by bylo, kdybys viděla sebe samu ve 40-ti letech?
Hele, dožila bych se toho, už to by mě potěšilo. Taky záleží na tom, v jakém stavu. A zlepšila bych věci teď, abych se měla v budoucnu líp.
Co by bylo, kdyby sis mohla vybrat, ve které době žít?
Mně to tu docela vyhovuje, děkuji.
Co by bylo, kdyby sis mohla vybrat, jak budeš vypadat?
Vylepšila bych se. Zlepšila bych si pleť, vylepšila postavu a možná i zahustila a zhezčila vlasy. Ale tohle je všechno možné i normálně.
Co by bylo, kdyby sis mohla na týden vyměnit život s celebritou?
Asi bych se z toho zbláznila. Přiznejme si, být celebritou není snadné a máte dost nabitý program.
Co by bylo, kdybys mohla být zvířetem?
Zůstala bych člověkem. Kdyby to bylo na zkoušku, chtěla bych být surikata v ZOO.
Co by bylo, kdybys uměla číst myšlenky?
Záleží na tom, jestli bych to uměla tak, že bych si zaměřila osobu, co chci slyšet a slyšela, nebo slyšela všechno a šílela z toho.
Co by bylo, kdyby sis mohla vybrat jakékoli povolání?
Asi bych byla módní návrhářka. Nebo zpěvačka, herečka, modelka a módní návrhářka v jednom? Třeba by to vynášelo a já bych mohla chodit v drahých šatech na nějaké charitativní akce. Ehm...ne. Popravdě nevím, co bych chtěla být.
Co by bylo, kdybys měla rok prázdnin?
Upadla bych do deprese, že to stejně jednou skončí.
Co by bylo, kdyby sis na dovču mohla vzít jen tři věci?
Dost ubohá dovolená! Asi peníze, oblečení a jídlo. :D
Co by bylo, kdyby ses mohla zbavit jedné své špatné vlastnosti?
Byla bych slavná malířka a projížděla světové výstavy. Hm, jo, je to lenost, a taky trochu přeháním.
Co by bylo, kdyby sis mohla koupit jakoukoli věc na světě?
Neomezená kreditka.

Kapitola 6.

24. října 2014 v 16:11 | fluttershine (kdo asi jiný, heh?) |  To neuděláš!
Ale nakonec to nebylo tak hrozné a na adapťáku Eleanor všichni jen ignorovali. Dokonce zažila i pár veselých chvilek. Třeba když se totálně opilá Julia snažila políbit Parise Rocka, který zoufale uhýbal. Amanda jí zašeptala, že vidí, o kolik zábavy by přišla, kdyby byla opilá, a připily si na to džusem. Narozdíl od svých spolužáků bez vodky.
Učitelé si ničeho nevšimli. Tedy alespoň dělali, že si ničeho nevšimli. A tiše doufali, že jsou jejich žáci dost rozumní, než aby si způsobili otravu alkoholem.
Na adapťáku se také dal dohromady nový páreček. Jacob Wyoming s Anette. Všechny to překvapilo, zvlášť poté, co se jejich nejlepší kamarádi tak opilí porafali. Jill se naklonila k Rebecce: ,,Tys to věděla?" Rebecca zuřivě zakroutila hlavou, až jí kudrny lítaly. Amanda s Eleanor se mohly potrhat smíchy. ,,Vypadá jako medúza." zašeptala Ella a rozchechtaly se nanovo. Nikdo tomu nevěnoval pozornost, opilí spolužáci jí totiž vyžadovali opravdu hodně.
Večer si v pokoji povídaly. Tedy, hlavně Amanda povídala, Eleanor už měla zavřené oči a jen občas něco zamumlala, když Amanda požadovala odpověď. Najednou Eleanor ucítila na svých rtech...cizí rty. To ji probralo. Otevřela oči a nad nic stála Amanda a hrozně se zubila.
,,To je to tvoje vyjádření přátelství?" zahihňala se. ,,Ani mi to neoplatit?"
Eleanor na ni koukala jako na šílence, ale nakonec přece jen stáhla Amandu dolů a taky ji políbila. Myslela, že to bude divné, líbat holku, ačkoliv kluka taky nikdy nepolíbila. Ale nebylo to divné. Bylo to až vláštně...příjemné. A její kamarádce zjevně taky.

Kapitola 5.

24. října 2014 v 15:50 | fluttershine |  To neuděláš!
,,Já tam nechci!" řvala Eleanor.
,,Musíš tam. Nebude to přece nic tak hrozného." uklidňoval ji její otec.
,,Nic hrozného? Nejdřív na mě spadne meteorit a pak, když to přežiju, budu usmažena zaživa!" křičela dál Eleanor.
,,Neboj se přece. Bude to v pohodě."
,,Tatínek má pravdu, adaptační kurz vašeho ročníku přece nebude tak zlý." Eleanor i její otec nadskočili, když promluvila maminka. Znenadání se tam objevila, ačkoliv tam popravdě byla celou dobu...ale na tohle už u ní byli zvyklí.
,,Copak nemáš ze spolužáků, ani z béčka, žádné kamarády ani kamarádky?" zkoušela to matka dál.
Eleanor si vzpomněla na Amandu a nakonec kývla hlavou. Kdoví, třeba to nebude tak hrozné, když ji tam bude mít. Trochu se uklidnila a odložila provaz, se kterým se původně plánovala jít oběsit, a tatínek ji spokojeně poplácal po hlavě.

.....................................................

Další den ve škole se ukázalo, že její maminka neměla pravdu, když říkala, že její spolužáci jsou přece úplně v pohodě. Poté, co jí i jindy jen se o učení starající Elliott Hall podrazil nohy, šla si lehnout do školní krypty. Tam ji na rakvi našla ležet Amanda, která jen se smíchem řekla, jestli tedy už půjde nakupovat, a vytáhla ji na nohy.

Happy birthday, me!

18. října 2014 v 10:03 | fluttershine (kdo asi jiný, heh?) |  Já, já a jenom já...si musím zabrat celou rubriku :D
Ahoj!! Dneska mám narozeniny!! :DD Což je naprosto nečekané, když se to děje každý rok :DD A co jinak? Je to zvláštní a hrozně to uteklo. Velmi ráda bych uklohnila nějaký narozeninový článek, ale co bych tam asi tak napsala? Tyhlety svoje moudra? Ne. Ale můžu vám napsat článek o složitostech kreslení pastelkami :D
Takže všechno nejlepší, já!

Kapitola 4.

9. října 2014 v 15:49 | fluttershine |  To neuděláš!
,,A opravdu nemám ten výstřih moc velký?" ,,Neboj. Je to v pohodě. Klukům to připadá sexy." ,,Fakt jako, jo?" ,,No jasně. Podívej třeba na Johna, jak na tebe slintá." ,,A není to na tebe?" ,,Fakt není ta sukně moc krátká?" ,,Vypadáš božsky. Jen se neskláněj, byl by ti vidět celej zadek. Mimochodem, kdes ji sehnala?" ,,V SStS." ,,To je jako co?" ,,Short, shorter, the shortest." ,,Výstižné, hlavně pro tu sukni."
Právě jste byli svědkem části rozmluby mezi Julií a Anette. Julie na sobě měla dnes tričko s výstřihem takovým, že jí bylo skoro všechno vidět, a k tomu opravdu minišortky. Anette zase měla korzet bez ramínek a sukni tak akorát dlouhou, že jí zakrývala zadek. Kupodivu jim to prošlo, protože ve školním řádu se o tom nic nepsalo.
Julie šťouchla do Anette a ukázala na Eleanor. Potom se zahihňaly. Vydaly se k ní a Eleanor se naivně usmála. Doufala, že se s ní chtějí bavit. Což nebylo daleko od pravdy.
,,Ahoj, Eleanor." usmála se Julie a pozdravila za obě.
,,Ahoj, holky." řekla Eleanor.
,,S kým sedíš na lektvary?" zeptala se Anette.
,,Zatím s nikým. Chceš si se mnou sednout?"
,,No to tak. S tebou? Abych se nakazila blbostí? Měj se, krávo!" zasmála se Anette.
,,Promiň to Anette. Byla na tebe moc zlá. Že ano, pitomečku?" řekla přehrávaně sladce Julie.
Eleanor protočila oči. To si mohla myslet.
O něco později se Anette s Julií bavily na chodbě. Od šatů a kluků se později přenesly k hodnocení spolužáků. Když došly k Eleanor, řekla Julie: ,,Pěkně jsme dneska tu blbku setřely." ,,To jo, vidělas ten její výraz?" smála se Anette, ,, Myslíš, že by se nám podařilo přemluvit spolužáky, aby na ni byli taky tak milí?"
,,No určitě, začneme s tím ještě dneska. Co začít s Alexem a Johnem? Ti by určitě neodolali možnosti někoho ztrapnit."
Ďábelsky se zahihňaly a vydaly se přemlouvat spolužáky. Jen jejich ohoz tomu hodně napomohl.

Kapitola 3.

9. října 2014 v 15:35 | fluttershine |  To neuděláš!
,,....a tak jsem se tam zasekla. Byl to naprostý trapas." dovyprávěla Eleanor katastrofu z hodiny. Amanda chápavě pokývala hlavou a řekla: ,,To já jsem zase v lektvarech slyšela místo dva dvanáct a potom mi to bouchlo. Všichni se strašně smáli. Naprosto tě chápu."
Eleanor chvíli mlčela a pak se zeptala: ,,Ami, proč jsme tak mimo? Proč nás ostatní neberou?"
Amanda pokrčila rameny. ,,Asi nám závidí." řekla.
,,Co by nám tak asi mohli závidět?" ,,Nevím. Nebo se jim prostě zdáme divné. Jsme divné. Podívej se na sebe, Elo. Jsi nevýrazná bledá zrzka, jejíž matku spolužáci přehlíželi a proto zneviditelnila. Vysvětli mi, proč by chtěl mít jeden z nejmocnějších kouzelníků v zemi něco s takovou nulou? Už tohle je důvod, proč nezapadáš. Navíc jsi to po nich všechno podědila."
Eleanor na ni vykulila oči. Proč jí tohle říká? Ačkoliv se tedy sama ptala...,,Co tím myslíš?"
,,A já? Vlasy po kolena, věčně zasněná a velké oči, vypadám naprosto mimo. Ještě pořád se divíš?"
,,Ne, vlastně ne." přikývla Eleanor. ,,Jen nechápu, proč ty mě bereš."
,,Jsme obě divné. Aspoň můžeš být divná s někým jiným. Copak tobě to vadí?" zasmála se Amanda.
,,Jsem za to moc ráda. Že jsi tu se mnou. Že jsi moje kamarádka. To pro mě nikdo jiný nikdy neudělal. Tedy jednou, ale to je pryč a chci na to zapomenout." řekla Eleanor a stekla jí po tváři slza.
,,Proč zapomenout? Co se stalo?" zeptala se Amanda a objala Elu kolem ramen.
,,Když to tedy musíš vědět....bylo mi tehdy asi deset. Byla jsem osamělá, nikoho jsem neměla, a i moji vlastní příbuzní mě ignorovali. A pak přišla změna. Tedy, do školy nastoupila nová holka, jmenovala se Quenn a byla podobná mně. Samotná. Zvláštní. Staly jsme se nejlepšími kamarádkami, všude jsme chodily spolu, povídaly se a tak, znáš to, tedy myslím. Jenže o tři roky později prostě zmizela." dopověděla Ela.
,,Co je tohle za blbost? Jak, prostě zmizela? A našla se?" vykulila oči Amanda.
,,Našla. Ležet v příkopě. Mrtvá. Někdo ji znásilnil a zabil. I když zjistili kdo a zavřeli ho a on jim tam spáchal sebevraždu, jeho jméno ti říkat nebudu, protože ho neznám. Nemá to pro mě smysl. Ale už je to tři roky. Čas mi ji nevrátil, ale zahojil víceméně ten smutek. Už na to nechci vzpomínat. Konec."
,,To je mi líto, Eli." řekla Amanda smutně. ,,Neměla jsem se ptát."
,,Nevadí, už to víš, stejně by nemělo smysl to tajit." řekla Eleanor.
Zazvonilo a Amanda se pleskla do čela. ,,Do háje, ten test! Promiň, musím letět. Ahoj." rozloučila se s ní rychle a Eleanor za ní smutně mávala.

Krátká informačka

6. října 2014 v 21:35 | hádej třikrát, máš dvě možnosti...já nebo zombie xD
Ahoj :-) Vítám vás u dnešního HODNĚ krátkého článku. Možná jste si všimli, že se tu nic několik dnů nedělo. Je to tím, že se mi zaprvé nechtělo, a zadruhé (minimálně dneska a včera) jsem nestíhala...znáte to, škola, a navíc nechávám všechno na poslední chvíli :D Možná bych sem mohla napsat pohádku...ale zatím nevím...
No nic, mějte se, dobrou noc a hodně zdaru :D

Postavy

2. října 2014 v 16:48 | fluttershine |  To neuděláš!
Kdo je zase kdo? Jo, já v tom mám taky chaos. A vzhledem k tomu, že ještě nemám tušení, jaké postavy tam přibudou, bude to snad doplňováno...

Kapitola 2.

2. října 2014 v 16:13 | fluttershine (kdo asi jiný, heh?) |  To neuděláš!
,,Milánkové, dnes si budeme cvičit odhmotnění a zhmotnění těla. Jinak řečeno, zlatíčka, budete zkoušet procházet zdí. Vyžaduje to soustředění, hurvínci, protože jinak v té zdi zůstanete. A taky budeme zkoušet neviditelnost." oznámila žákům učitelka Fairová.
Třída na ni nevěřícně koukala. ,,To není možné!" vykřikovali. ,,To je blbost!" ječeli jiní.
,,Kliiiiiiiiiiiiiid!!!!" zařvala Fairová. ,,Uvidíte, že je to možné! Invisibleová, pojďte sem!"
Eleanor celá rudá přistoupila k učitelce. ,,Co mám dělat?" zašeptala. ,,Použijeme tě jako pokusného králíka." informovala ji učitelka. Eleanor zbledla a zeptala se tiše, jestli má zkoušet neviditelnost, nebo procházení zdí. Fairová jí řekla, že v jejím případě je neviditelnost zcela zbytečná, a proto bude procházet zdí. Postavila před ni vysokou dřevěnou desku a požádala ji, ať jí projde. Ať se soustředí na to, že chce tou deskou projít. Přesně to Eleanor udělala. Prošla skrz hlavou, rukama, nohou...,,A sakra." zaúpěla. Jedna noha jí totiž zůstala v desce. A nešla ven.
,,Pamatuješ, co jsem říkala, miláčku?" řekla jí sladce Fairová. ,,Že si na to máš dávat pozor." Eleanor spolkla jedovatou poznámku o tom, proč jim to nepředvede sama, a soustředila se na vyproštění nohy z desky. Podařilo se jí to, jenže to přesně vyučující nečekala, a proto deska s rachotem spadla na zem. ,,Pardon." zamumlala Eleanor, když viděla učitelku, její naštvaný výraz a tiché nadávání. Ta proto jen protočila oči, a řekla jí, ať se laskavě posadí. Celá třída se začala smát. Samozřejmě Eleanor.
Ta se jen posadila a koukala se, jak všichni její spolužáci bez problémů procházejí. Bylo jí smutno.

Kapitola 1.

1. října 2014 v 16:49 | fluttershine (kdo asi jiný, heh?) |  To neuděláš!
Třída seděla v lavicích ve dvojicích, kromě nešťastné třináctky Eleanor, na kterou nikdo dobrovolně nechtěl vyjít. I Julii, která byla nechutně sebestředná a vychloubačná, měla s kým sedět, s Anette Douglasovou, která byla podobný případ, a tak si ty dvě pipky mohly vyměňovat kosmetické a jiné rady. Jill Evansová se posadila za Rebeccou Owensovou, a okamžitě se z nich staly nejlepší "kamarádky" na život a na smrt. Ingrid Jekyllová si sedla s Isabelle Whiteovou vlastně jen proto, že měla taky jméno na I na byla holka. I nesmělý William Berry si našel kamaráda, šprta Elliotta Halla. John Long, největší blázen a raubíř, se zezadu chechtal s Alexanderem Steinem. Paris Rock si sedl za Jacobem Wyomingem a byl spokojen. Jen na Eleanor si nikdo nevzpomněl. Ona by si sedla s kýmkoliv, klidně i s Jacobem, který rád o přestávkách mlátil hlavou do stěny. Jenže kdykoliv za někým přišla, jestli by si s ní nesedl, poslal ji do háje. A tak to bylo, i když se měli rozdělit do dvojic při Obraně proti mudlovským zbraním a zkoušet střílet jeden na druhého(druhý to musel odvracet, samozřejmě, a navíc byly zbraně kouzelné, i kdyby se jim to nepovedlo, neskončili by s dírou v hlavě).
Slečna Wlezleyová si proto - hned poté, co ji praštila do hlavy a pak se jí omluvila s tím, že ji neviděla - vzala Eleanor k sobě, jako svoji dvojici. Eleanořin talent na střílení byl neskutečný. I kdyby učitelka rány neodvracela, nic by se do ní netrefilo, všechno létalo vedle. Pořád jí za to nadávala a ťukala si na hlavu, že to není možné.
Po skončení prvního dne se na Eleanor Invisibleovou konečně usmálo štěstí, respektive kamarád. Byla to dívka jménem Amanda Out a byla to snad jediná osoba tak málo oblíbená jako Eleanor.
,,Jejda, promiň!" řekly obě zároveň, když do sebe vrazily. Pak se zasmály. ,,Jak se jmenuješ?" zeptala se Amanda.
,,Jsem Eleanor Invisibleová. A ty?"
,,Já Amanda Out. Hezké jméno, Eleanor. Můžu ti říkat Ela?"
,,Popravdě je mi to jedno." zasmála se Eleanor. ,,Mimochodem, do jaké chodíš třídy? Já do prvního ročníku."
,,Já taky. Akorát do béčka." řekla jí Amanda.
,,Vysvětli mi, jak je možné, že sis mě všimla?"
,,Nevšimla. Narazila. " uchichtla se Amanda. ,,No nic, musím běžet. Uvidíme se zítra. Ahoj!"
,,Tak zítra." vzdychla Eleanor.