Článek o dnešku k zamyšlení (a zasmání)

16. května 2014 v 14:58 | Fluttershine |  Já, já a jenom já...si musím zabrat celou rubriku :D
Čaute :-) Takže, na tom, co se mi stalo dneska, pravděpodobně není nic neobvyklého. Je to zcela normální, takže pokud čekáte nějaké povídání s vílami, máte smůlu. Nene. Dnešní článek je jen a jen o mojí blbosti, dohromady se slepotou a hluchotou vůči znamením. No, a ještě mám nové fixky, ale to je vedlejší. Možná budu mít i novou hromadu pastelek, ale nic není jisté.
Co se mi tedy dneska stalo?

Ráno jsem se rozhodla, že pojedu do školy autobusem prakticky od našeho domu. Lístek mám, takže "žádný problém", "pohodička". Tady už vidíte tu prvotní hloupost. Pohodička. Hahaha. No, a ještě moji lenost, do školy to mám totiž normálním krokem deset minut. Autobus měl jet 7,52. Je 7,52. Čekám. 7,53. Stále čekám. 7,54. Stále čekám. 7,55. Stále čekám. 7,56. Začíná se mě zmocňovat panika. Spoléhám se totiž na ten autobus, za 4 minuty do školy nedoběhnu. 7,57. Naštvu se a letím dlouhou ulicí neuvěřitelným tempem. Na konci ulice (7,58) se otočím, A CO NEVIDÍM? No jasně. Autobus. Říkám si, že ho možná stihnu, když půjdu dost rychle, na další zastávce. Úplně vyšťavená od běhu se vydávám na nejistý pochod. Mám pocit, že se každou chvílí svalím na zem. Ale došla jsem. Stojí tam paní s deštníkem, hodlám se jí zeptat, jestli už to jelo. Ale nemohu popadnout dech. Když ho popadnu, řeknu jen dobrý den, když vidím, jak jiný autobus přijíždí. Kus za ním ten "můj". Jedou ale na stejnou zastávku, tak nasednu do toho prvního. 8,01. 8,02 jsem u školy a pádím dovnitř. U skříněk potkám spolužáka, přišel po mně, takže předpokládám, že jel tím autobusem, který jsem naštvaně proklínala. 8, 04. Uvažuju o tom, co řeknu učitelce. Když tam ale doběhnu, díkybohu tam ještě není. Přišla asi minutu po mně. Hurááá!
Poučení: co si můžeš udělat sám, nenechávej na někom jiném, doplatíš na to. (asi to není přísloví, ale co :D) A potom chyť lenost za rohy a choď všude pěšky.

Story číslo dva: neposlouchám znamení
Po škole vyjdu ven a slyším v hlavě neodbytný hlásek intuice: Kup si lístek, kup si lístek. Já pro sebe: A na co? Nikam nejedu. Pořád tam ale je. Tak se na to vykašlu a jdu si koupit ty slavné fixy. Najednou mi napadne, že jdu večer do divadla, takže si nemůžu zvát kamarádky. O.K. Pak dojdu domů a najednou mi napadne, co se ty zdánlivě divné myšlenky snažily říct: Kup si lístek, jedeš do divadla a potřebuješ ho. Moje reakce byla asi tak xakru, xakru, xakru, musím volat rodičům, aby je koupili.
Poučení: poslouchat znamení, a dávat si do souvislostí věci, co spolu zdánlivě nesouvisí.

Emma Watson by Fluttershine
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alda.. alda.. | 17. května 2014 v 9:24 | Reagovat

Shit

2 fluttershine fluttershine | 17. května 2014 v 9:36 | Reagovat

[1]: what??

3 tarantule* tarantule* | Web | 17. května 2014 v 12:40 | Reagovat

Stane se :-D

4 fluttershine fluttershine | 17. května 2014 v 21:03 | Reagovat

[3]: Asi tak :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama