Já před zrcadlem aneb když jste pošuk, tak se to neřeší

12. března 2014 v 14:42 | Fluttershine |  Příběhy
Ahoj :)
Opravdu nevím, jak jsou na tom jiní lidé, ale já se, když potkám ploché zrcadlo libovolné velikosti, musím zastavit, usmívat se v tom zrcadle na sebe a hloupě přemýšlet o tom, jak může být někdo tak krásný jako já, nebo jak mohla příroda stvořit někoho tak krásného, jako mě. A když na sobě náhodou vidím nedostatek, což se nestává často, jelikož je přehlížím, hodím ho za hlavu.
Vím, že nejsem dokonalá. Nikdo není. Ale kdybyste byli já, pochopili byste, jak je snadné přehlédnout dvoumetrového chlápka, natož pak pár (no dobře, tak víc, ale kdo to řeší) uhrů. Platí jedno pravidlo: jací připadáte sami sobě, takoví připadáte i ostatním lidem, pokud je vaše přesvědčení správně velké. :-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tarantule* tarantule* | Web | 12. března 2014 v 15:01 | Reagovat

No já si před zrcadlem říkám různé věci, podle toho, jak jsem (ne)učesaná, jak se vyspím a tak :D Někdy si připadám krásná (i když ostatní si to asi nemyslí, nebo to aspoň neříkají nahlas), někdy se pomalu stydím jít na ulici :D

2 fluttershine fluttershine | 12. března 2014 v 15:12 | Reagovat

[1]: Mně je to jedno, že na ulici jsem jediný pošuk. Akorát se za mě ostatní stydí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama